Láska je nejdůležitější a nejmocnější cit v životě člověka. Všechno zlo může být překonáno pouze láskou, leč je to vyčerpávající cesta. Láska začíná v našem srdci jako pramínek citů, který do nás vloží ten, kdo nás počne, zrodí a kdo nás vychovává. Jako malé děti nemůžeme ovlivnit cit, který nás obklopí, můžeme být pouze rádi, pokud to je cit vřelý, čistý a obohacující. Když dospíváme, můžeme si už vybírat s kým se přátelit, s kým se mít rádi a jakým lidem ve svém okolí dát přednost. Pokud cítíme harmonii, sympatie, pozitivní energii, tak otvíráme naše srdce těm, kteří jsou nám blízcí a získají naší důvěru.

Tyto pocity jsou velmi citlivé a někdy i kolísavé. Můžeme cítit plusové či mínusové vibrace vůči druhým, takže můžeme s těmi pocity a vjemy pracovat. Utřídit si koho mít nablízku a koho raději dál,  komu sdělit naše křivdy, bolesti a komu ne. Od koho se raději držet dál, protože cítíme neharmonii. Pokud budeme soudit podle vnitřního radaru, který má každý z nás, jistě svého přítele i nepřítele je možné rozpoznat. Když mám rád lidi, přírodu, tento svět, jsem svým přístupem k okolí spravedlivý, upřímný, ale i pozorný a jednám dle slušných pravidel, mělo by to být v životě jednodušší. S láskou v srdci lze být i příkladem druhým.

Pokud se usmívám, přijímám okolí s pozitivním a konstruktivním myšlením, stabilní v citech a pevně věřím v pozitivní myšlení je to ten dar, který je dobré rozvíjet dál. V životě se potkáme s mnoha nástrahami, které nás mohou stáhnout do negací, mohou nás ovlivnit, znehodnotit, dostat nás do smutku i velkých problémů. I tímto si, ale musíme projít, protože naše životní cesta není jen procházka růžovou zahradou. Věřím tomu, pokud člověk neztratí víru a má své city pod kontrolou – je vždy cesta. Je dobré si vypěstovat dobré rodinné zázemí, společenské, přátelské ovzduší, kdy se můžeme na některé lidi kolem sebe spolehnout, dávat jim oporu, podržet je, když je potřeba a oni se pak stávají zase berličkou nám při klopýtnutí a pádech, které jsou v životě nepředvídatelné. Víme, že tento svět je krásný a vše na něm bylo stvořeno pro nás, počítá se s námi i do budoucnosti, že tomuto světu také něco předáme. Tento povznášející cit jako je láska, vkládáme do svých dětí, do našich přátel, okolí, světa. Tak můžeme přispět i my do soukolí běhu času na naší planetě. Lásku pocítíme nejvíc,  když se zamilujete do svého partnera, který Vaše city opětuje. Stav, kdy se cítíte absolutně šťastný. To co se děje ve vás je tak moc energii, chemie, která má tolik pozitivní síly, že nemůžete ani uvěřit, že je to možné. Věřit druhému bezmezně, milovat ho je to nejkrásnější na světě co můžeme zažít. Vědět, že ten vřelý cit dostáváme, ale i předáváme je pocit, který je trvale obohacující. Věřme si, důvěřujme, milujme. S láskou je život věčný.

Výjev, který je jistě známý všem, kdo někdy viděli pár romantických filmů nebo seriálů, který je označován jako láska na první pohled, je zajímavým fenoménem. Může být definován mnoha způsoby, stejně tak jako si jej můžeme vysvětlovat různými principy.
Zaměříme-li se primárně na otázku, do jaké míry je tento zážitek skutečný či naopak, musíme jít opravdu více do hloubky a ptát se spíše na obecnou stránku věci než jít po konkrétních příkladech.
Jaká je tedy šance, že se můžete v dnešním světě zamilovat na první pohled a že tomu, co cítíte, skutečně můžete říkat láska? Jedná se o mýtus, nebo o reálný prožitek, který můžeme poznat?

Mýtus:
·         Je důležité nezaměňovat lásku a pouhé zalíbení. Naše pudová stránka je totiž často velmi matoucí a nepídí se po detailech. Možná se vám už někdy stalo, že jste se na někoho podívali a najednou vás zaujal – jeho vzhled, chování, mimika, pohyby, a jiné součástí jeho osobnosti zvnějšku. Takové zaujetí druhou osobou v nás může podmínit různé pozitivní emoce, mezi které však nepatří láska jako taková. Láskou zahoříme až k člověku, kterého do určité míry poznáme. Na základě pouhého pohledu se nelze zamilovat a pokud bych chtěli říct, že ano, tak tento stav může trvat pouze pár (možná i pár desítek, budeme-li hodně tolerantní) minut.
·         Připustíme-li možnost, že tento typ lásky může existovat, je potřeba se ptát, co bude následovat po tom, co takové zamilování pomine. Nejspíš nás čeká velmi drsný pár na dno reality všedního dne, po tom, co jsme si dotyčnou osobu během chvilky vykreslili až moc optimisticky. Láska je sice slepá, ale že by byla slepá až tolik i v případě, že se díváme na někoho, koho neznáme?

Realita:
·         Muži a ženy jsou k sobě navzájem přitahováni různými okolnostmi. Zásadní jsou však přirozené biologické vlivy, které způsobují např. to, že vás přitahují určité typy mužů. Jsou to takové typy, které vám nějakým způsobem „chemicky voní“ a jejich „pach“ vám evokuje možnost budoucího společného šíření vašich genů. To je dáno evolučně a ve většině případů si to ani neuvědomujeme. Proto je klidně možné, že vás někdo doslova uhrane, nevíte proč, ale máte po chvilce vzájemného setkání pocit, že tato osoba je vaší osudovou a že je vám předurčeno s ní strávit zbytek života. A může to tak skutečně být. Naše tělo je v mnohém napřed před naší myslí.