„Ve zdravém těle přebývá zdravý duch a pohybem ku zdraví“. Podobným stylem laděné slogany jistě všichni dobře znáte. Teorie se do nás hustí horem dolem už na základní škole a dokazuje to i povinná výuka tělesné přípravy a pracovní vyučování. Tělesná zdatnost a mechanická zručnost jsou zkrátka základem, ostatně, proč bychom také měli takto konstruovanou tělesnou schránku? Není přece stvořena proto, aby se neustále válela v posteli, nebo posedávala v křesle.
Otylost je problém stále mladších ročníků
Doba socialismu je často propírána v masmédiích jako něco extrémně nepotřebného a přežitého. Některé prvky tohoto systému však měly pozitivní význam, což prokazuje i současná situace v ekonomicky vyspělých kapitalistických státech. V době 70. a 80. let se lidé více hýbali, zjednodušeně řečeno. Pohybovali se více v přírodě, zájmová sdružení podporovala přirozenou aktivitu ve formě turistiky, cyklistiky, rekreačních sportů a neměli bychom zapomínat ani na kontroverzní spartakiády. S určitou nostalgií na ně ovšem vzpomínáme s láskou, neboť šlo o celorepublikový podnik, v němž se angažovaly statisíce cvičenců, a i když ve finále nebyli všichni vybráni pro vystoupení na Strahově, alespoň pravidelně cvičili. Dalším pozitivním bodem (v jistém smyslu) byla vojenská průprava. Jestliže pomineme socialistickou propagandu a prvky šikany, byli vojáci obecně fyzicky zdatní. A dnes? Fyzické možnosti mladé generace jsou docela někde jinde a procento otylých mladých mužů je dokonce na pováženou.
Z extrému do extrému
Mnohým citlivým lidem může současná doba připadat jako jeden velký extrém. Roste počet otylých lidí, v USA už jich je dokonce zhruba 75 procent, na druhé straně narůstá obětí anorexie. Jestliže někdo sportuje, většinou je součástí sportovních klubů, kde se snaží vyniknout nad ostatní a dosáhnout výkonnostního úspěchu. Pojem rekreační sport se kamsi vytrácí, což také popírá celou podstatu toho všeho – zdravého pohybu , který prospívá tělu i duši.