Po roce 1989 jsem vstoupil do politiky po určitém váhání. Nakonec převážilo to, že jsem nechtěl být jen pasivním pozorovatelem událostí, ale chtěl do nich aktivně zasáhnout. "Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?" hlásaly tehdy plakáty Občanského fóra na nárožích revoluční Prahy.

Dar svobody jsem tehdy pochopil i jako určitou odpovědnost. Už bylo možné se svobodně podílet na správě věcí veřejných, uskutečňovat dříve zakázané myšlenky, prosazovat nápady na zlepšení života společnosti, obce, města, o kterých jsme si za komunistů jen v duchu říkali: Kdyby to šlo, udělal bych ...

Najednou to tedy šlo a bylo potřeba také ukázat, jak vážně jsme to mysleli.

K tomu, abyste prosadili své myšlenky a nápady, potřebujete pro ně získat lidi. Občany, kteří s vámi budou sympatizovat a také ty, co budou ochotni přiložit ruku k dílu a budou sdílet stejné cíle. Pak musíte přesvědčit dostatečně velký počet voličů, že právě ten váš program pro republiku, pro kraj, pro město či obec je ten správný. Jinak řečeno, potřebujete získat moc.

To slovo nemá moc dobrou pověst, ale zkusme jej vzít na chvíli neutrálně. Pokud je moc získána demokraticky a vyjadřuje důvěru vloženou do někoho, komu lidé věří po stránce lidské i odborné, po stránce pracovitosti i schopnosti své názory, myšlenky a sliby proměňovat ve skutečnost, pak jde o moc jako pozitivní sílu. Proč také ne?
Moc je prostředkem k uskutečnění vytýčeného cíle, nesmí být cílem sama o sobě.
Proto říkám narovinu: Ano, chci získat moc.
Moc, pravomoc, důvěru a mandát k tomu, abych mohl splnit to, co jsem slíbil.
O tom, zda si ji zasloužím, rozhodujete i vy.
 

Ač v době revoluční lze snadno při správném "nachomýtnutí se" rychle vystoupat do nejvyšších pater politiky, zvolil jsem nejprve raději politiku místní - zvanou též komunální. Mezi lidmi, které znám a kteří znají mě. Cítil jsem potřebu podílet se spolu s ostatními na přeměně socialistického velkosídliště na příjemné místo, kterému nyní můžeme říkat domov. Dvanáct let ve funkci starosty v Praze 13 a také člena Zastupitelstva hlavního města Prahy pro mě bylo vlastně další vysokou školou. Něco jsem dokázal a nasbíral také mnoho zkušeností, soustředil kolem sebe akceschopný tým sršící stále novými nápady, myšlenkami, inovacemi. Proč ten potenciál nevyužít i ve prospěch země jako celku? Máme k tomu co říci. Proto jsem tuto nabídku předložil i širšímu okruhu voličů a získal jejich důvěru. Postoupil jsem do "vyšší" politiky, ale určitě nechci ztratit cenné ukotvení v té "malé".
 

Co tedy nabízím? Jakým tématům se chci v politice věnovat především?
Kdybych se mohl sám jmenovat do stínové či opravdové vlády, hlásil bych se o práci v resortech ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, případně místního rozvoje. Jako dlouholetému starostovi jsou mi blízké oblasti bytové politiky, územního rozvoje, získávání prostředků ze strukturálních fondů EU pro rozvoj našich regionů, oblasti dopravy, školství, sportovišť i kultury.

Velmi dobře si uvědomuji obsah i důležitost pojmu "občanská společnost". Kritici ODS sice stále tvrdí, že jsme proti a nechceme o občanské společnosti ani slyšet, ale nespočet starostů, radních a zastupitelů za naši stranu ve všech regionech země je ve svých konkrétních krocích naopak důkazem naší jasné a činy prokázané podpory této důležité složce politického zdraví společnosti.

Konkrétní návrhy, řešení a myšlenky navrhované ODS pro jednotlivé oblasti života naší země jsou k dispozici na www.ods.cz