Bytová politika za sebou stále táhne kouli na noze

Pocházím z Klatov, v Praze jsem si na přelomu 70. a 80. let nejprve „odkroutil“ povinnou vojnu a ještě o několik let později, po narození prvního syna, jsem zde zakotvil natrvalo jako novopečený člen *Bytového družstva POKROK* na sídlišti Lužiny. Bydlím zde s rodinou dodnes.

Již před sametovou revolucí byl na pražských sídlištích poznat rozdíl mezi domy družstevními a tzv. „státními". Členové družstev měli ke společnému majetku úplně jiný vztah a v době tuhé regulace nájmů platili za bydlení mnohem více, než nájemníci státních bytovek. Nepoměr se začal vyrovnávat a postupně obracet až dlouho po roce 1989 a jen velmi pozvolna. Proto jsem také jako dlouholetý starosta pozdější Prahy 13 velmi podporoval privatizaci bytů převedených ze státu na města a obce. Začala vznikat nová družstva složená z někdejších nájemníků a jejich vztah k majetku i péče o získané domy a byty se musely radikálně proměnit k lepšímu. Přineslo to mnoho dobrého i samotnému městu, jakkoliv byly privatizační ceny nízké a přínos pro rozpočty krátkodobý. Dnes již evropské předpisy nedovolují způsob privatizace zvolený pro první vlny proběhlé před naším vstupem do EU, ale i tak pokračují v mnoha městech a obcích prodeje nájemníkům za zvýhodněných podmínek.

Výhody družstevního bydlení se naplno projevily až v posledních letech, kdy konečně vstoupil v platnost zákon o postupné deregulaci nájemného. To začalo dohánět tržně rovnovážné ceny, které se ovšem v různých lokalitách samozřejmě výrazně liší. Bytová politika v ČR je stále ještě zatížena neblahými dědictvími z minulosti, které se v posledních dvaceti letech dařilo jen s velkými obtížemi a příliš pomalu napravovat. Vývoj šel částečně i živelnou cestou, když se nepodařilo najít politickou shodu pro optimální nastavení přirozeného trhu s byty legislativní cestou. Dědictvím dlouholeté socialistické regulace nájmů nebylo jen chátrání bytového fondu, černý trh a pokřivené právní vztahy k nemovitostem. Dodnes se projevuje i tím, že je stále ekonomicky příliš riskantní stavět nové, čistě nájemní, bytové domy. Developerské společnosti proto stavějí takřka výhradně jen byty na přímý prodej. Jejich ceny jsou pro nemalou část účastníků trhu s bydlením nedostupné, a ti pak mají jen velmi málo alternativ, jak řešit svou bytovou potřebu.

Stát se snaží situaci řešit formou nejrůznějších dotací a podpůrných programů, které jsou však rovněž dostupné jen pro omezenou skupinu možných příjemců a nemohou nahradit v zahraničí spolehlivě vyzkoušené a běžné rovnovážně nastavené tržní prostředí.
V některých případech mohou státní zásahy do procesu vytváření takového ideálního stavu působit i protisměrně a kontraproduktivně. Už příklad mohutné (v drtivé většině panelové) bytové výstavby za minulého režimu názorně ukázal, že ani v případě výstavby stovek tisíc nových bytů během několika málo let se nijak neumenší trvalý nedostatek bytů či bujení černého trhu, pokud nepanují současně dobře nastavené podmínky v rovině ekonomické a právní.

V této stále se prodlužující přechodové době mezi starým a novým trhem s byty působí družstevní bydlení jako vítaná a zklidňující kotva. Patří mu nezpochybnitelné místo v paletě možností a nabídky bytové politiky. I zde je samozřejmě stále co zlepšovat a za pochodu řešit nastalé problémy. Aktuálně se zabývám podnětem ředitele SBD POKROK, Ing. Oldřicha Sovy, který mě upozornil na nutnost novelizace zákona o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí. V praxi se totiž družstva potýkají s problémem, který komplikuje bezúplatné převody bytů či nebytových prostor. Zatímco převod samotné jednotky je v takovém případě od daně osvobozen, v případě souvisejícího pozemku či podílu na pozemku už tomu tak není. Vzniká administrativně dost náročná nutnost podávat přiznání a k němu vyhotovit (a zaplatit) znalecký posudek. Přínos státní pokladně je tedy u bezúplatného převodu minimální, vznikají naopak nezanedbatelné náklady na straně převodců i na straně státu při administraci daně. Po konzultacích s kolegy z příslušného odborného sněmovního výboru budu iniciovat novelu zákona, která by tento problém odstranila.

Problematika bytové politiky je samozřejmě mnohem širší a bude potřeba ještě mnoho nutných úprav legislativy, aby nastal v ČR po mnoha desetiletích žádoucí stav. Mezi normy, které se aktuálně chystají a na kterých spolupracuji, je například i nový návrh zákona o sociálním bydlení, který by systémově umožnil řešit adresnou pomocí těm skutečně nejpotřebnějším vypořádat se adekvátně s celkovými náklady na bydlení. Tedy nejen nájemným jako takovým, ale i souvisejícími náklady na služby a energie, které rostly v posledních letech často rychleji, než samotné čisté nájemné. To už je problematika, která se bude dotýkat i života mnohých členů družstev. Pro svoji komplexnost a složitost si ale vyžádá podrobné projednání v obou komorách parlamentu.

Ing. Petr Bratský
poslanec PS PČR
člen Výboru pro evropské záležitosti
člen Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu
člen Dozorčí rady Státního fondu rozvoje bydlení

Krok za krokem, 1.3.2010