Budoucnost už nám píše účet za dnešek

„Vše čím jsme, jak se chováme a co konáme, se nám vrátí v našich dětech. Je jen na nás, zda půjde o bohatou sklizeň nebo ránu tvrdým bumerangem,“ shrnuje své mnohaleté zkušenosti z práce s mládeží poslanec Petr Bratský.
Ať už jako skautský vedoucí nebo dlouholetý starosta Prahy 13 výrazně podporující všechny dětské a mládežnické organizace stačil dobře nahlédnout pod pokličku budoucnosti zatím dřímající v mladé generaci. Jaká bude?

Co nás čeká od nastupujících generací? Starší je mají tendenci vidět jako nevychované a bojí se, že jim nebudou mladí stačit vydělávat na budoucí důchody.

Tak zlé to určitě není. Ale je to hodně individuální. Opravdu závisí na tom, jak kdo své děti vychoval, investoval do nich nejen peníze, ale i svůj čas a energii. ODS už před minulými volbami přišla s myšlenkou, aby část důchodů rodičů mohla být vylepšena z výdělku jejich dětí. Když by šla konkrétní částka z daňových či sociálních odvodů dětí přímo rodičům, byla by tím výrazně posílena mezigenerační soudržnost narušená desetiletími plošného neadresného přerozdělování. Rodičům by se i po této stránce vyplatilo mít více dětí, lépe vzdělaných a lépe vychovaných. Prospělo by to společnosti jako celku.

Takové řešení by mohlo být i součástí reformy důchodů reagující na nedávný verdikt Ústavního soudu ve věci nespravedlnosti ve výpočtech penzí.

Pokud na něm bude širší politická shoda, tak jistě. V tomto volebním období se s tím pro patový stav ve sněmovně či rozdílné koaliční představy moc nepohnulo. Snad letošní volby přinesou lepší výsledek a větší sílu k prosazení opravdu rozumných systémových kroků. To se netýká jen důchodů, ale celé sociální oblasti. Krize ukázala, že utrácíme o dost víc, než si vyděláme, to je neudržitelné a nakonec i nezodpovědné právě vůči dnešním dětem. V minulých letech jsem se osobně zapojil například do práce na novém zákonu o sociálním bydlení. To je další palčivá oblast. Levicové vlády před časem trochu nedomyšleně deregulovaly nájemné velkými skoky, ale s ošetřením sociální únosnosti takového kroku nepřišly.

Sociální témata v pravicovém podání?

Sociální politika a pomoc potřebným patří k tradičnímu konzervativnímu vnímání světa, to jen levice si jej přivlastnila a vydává za vlastní. Desítky let socialistických experimentů v oblasti bydlení formou nejhrubšího sociálního inženýrství přinesly rozbujelý černý trh, dotace jen pro vyvolené a obtížnou dostupnost bytů pro všechny. S novým zákonem přišlo dokonce Občanského sdružení majitelů domů, protože i oni a spolu s nimi starostové obcí a měst spravující rozsáhlé bytové fondy si uvědomují potřebnost takového zákona. Pravá část politického spektra to podporuje a vnímá také jako jednu z nezbytných podmínek pro dokončení procesu deregulace nájemného a vzniku rovnovážného spravedlivého prostředí na trhu s byty v ČR.

Ale nebude to žádné levicové rozdávání peněz na všechny strany, že ne?

Kdepak. Podstatou návrhu je ošetření sociální únosnosti nájemného tak, aby domácnost nemusela vydávat za bydlení v bytě přiměřené velikosti odpovídající úrovně více než 25% svých disponibilních příjmů. Další podmínky nároku na tuto adresnou dávku jsou nastaveny velmi promyšleně, aby nemohla být zneužívána, ale také aby nikdo ve skutečné nezaviněné nouzi nebyl z okruhu potřebných vyřazen. Jde tedy nikoli o pohodlnou sociální síť, ale o sociální trampolínu, která má příjemce dávky vracet rychle do normálního života. Tak by tomu mělo být i v případě všech sociálních dávek.

Přesto to bude něco stát…

Jistě, ale zákon bude mít i mnohé další ekonomicky příznivé dopady. Bude možné zrušit nebo omezit část dnes neefektivně vyplácených plošných dávek. Přijetí zákona by mohlo významně ovlivnit i rozhodování štrasburského soudu o výši případných kompenzací za dlouholetou státní regulaci nájmů. Největším přínosem však bude příspěvek zákona k vytvoření tržně rovnovážného prostředí v oblasti bydlení. Tím dojde k odblokování výstavby nájemních bytů, což umožní zvýšení mobility pracovních sil a sníží nezaměstnanost, poroste HDP i daňové výnosy. Jednou z věcí, o které v nadcházejících volbách rozhodujeme, je právě to, zda bude dost hlasů pro potřebná systémová řešení, či zda bude pokračovat polovičaté přešlapování na místě.

Vraťme se zpět k mladým. Díky zákonu o sociálním bydlení seženou lépe dostupný byt, ale co s tím vzděláním, které je bránou k vyšším výdělkům a následně důchodům?

V Praze jsou soustředěny mnohé vysoké školy a jejich fakulty. Je to velký znalostní a technologický potenciál republiky. Studium budoucího lékaře stojí daňové poplatníky podle oboru 700 či 840 tisíc korun. Jiné univerzitní obory stojí méně, další, třeba umělecké i přes milion. Rozpočet vysokých škol činí kolem 30 miliard ročně. Studium není levná věc pro stát ani pro rodinu studenta. Je škoda, když pak ti nejlepší odcházejí do ciziny za lepšími výdělky. Tvoří a odvádějí daně tam, místo společnosti, která je vychovala a vzdělala. To je ve velkém totéž, o čem jsme mluvili na začátku v měřítku rodiny. Odpovědná politická reprezentace by měla nastavit takové podmínky, aby se nám tyto investice vracely a mohly opět putovat do vzdělání a nakonec i do penzí.

Hodně se teď mluví o boji s korupcí, tudy uniká určitě hodně peněz, které by mohly zalepit díry v rozpočtech a nejen těch na školství…

Je dobře, že se o problému více mluví, ale zatím jen málokdo přišel se skutečně účinným řešením. Největší pozornost se nyní upřela na veřejné zakázky. Ve sněmovně jsme na jaře přijali novelu zákona o zadávání veřejných zakázek, která současný stav výrazně vylepšuje, ale není zcela důsledným řešením. Už i zahraniční investoři si všimli neutěšeného stavu na tomto poli u nás. Americká obchodní komora v ČR ve spolupráci s německou komorou a dalšími oslovili kompetentní instituce a vznikla expertní skupina pro přípravu nového zákona o zadávání veřejných zakázek. Na její práci se za ODS podílím i já. Skupina se velmi odpovědně pustila do intenzivní a hloubkové analýzy, myslím, že výsledný návrh řešení bude mít skutečně pevný základ.

Jaké konkrétní kroky to znamená?

Musí jít o kombinaci více kroků, o celkovou změnu uvažování společnosti. Musíme pokračovat ve zprůhledňování všech výběrových řízení, podpořit maximální otevřenost a informovanost od zadání po odevzdání díla, zrušit zkompromitovaný způsob výběru losem, zavést povinnost veřejně projednat nabídky všech účastníků soutěže, umožnit větší účast zahraničních subjektů. Je třeba upravit zákony tak, aby za přijatá rozhodnutí byla nesena konkrétní osobní i hmotná odpovědnost zúčastněných úředníků i politiků.

V hlavním městě obhajujete podruhé poslanecký mandát, to je slušná známka důvěry voličů, čím jste si ji zasloužil?

Žiji zde již dlouho, mluvím s lidmi, navštěvuji jednotlivé obvody a jejich akce nejen před volbami, ale po celý rok. Nevyhýbám se ani obtížným problémům, které nemají snadná řešení, neslibuji nesplnitelné. Lidé mě navštěvují v regionální kanceláři, jen za poslední čtyři roky to bylo téměř dva tisíce návštěv či jednání, často nelehkých. Jsem tu prostě od toho.
Jako dopravní inženýr se zajímám o problémy Prahy, dobudování vnějšího i vnitřního okruhu či prodlužování metra. Jako starosta jsem viděl výsledky své práce hned a přímo v terénu. Vždy jsem se opíral i o názory lidí z řad občanských spolků a organizací. Z Prahy 13 se stala moderní, plně vybavená čtvrť s metrem, velkým parkem, cyklotrasami, výborně hodnocenými školami a sítí zdravotnických zařízení. Přes dvacet let práce v komunální politice je nenahraditelná zkušenost, která mi pomáhá i jako poslanci neztrácet kontakt s reálným životem a uplatňovat v legislativě zkušenosti z praxe.

Blíží se doba dovolených. Víte už, kde ji budete trávit?

Můj sen před blížícím se létem je sedět u ohně, hrát na kytaru, mít nebe poseté hvězdami nad hlavou, okolo sebe ty, které mám rád ... To je můj odpočinek, tam nejlépe načerpám nové síly.

Petr Bratský (55) - www.bratsky.cz
Poslanec Petr Bratský, původní profesí dopravní inženýr, zakládal ve dnech sametové revoluce Občanské fórum v Praze 13. V roce 1991 byl zakládajícím členem ODS. Po tři volební období v letech 1990-2002 zastával post starosty Prahy 13 i člena Zastupitelstva hl. m. Prahy. Od roku 2002 je poslancem a v Poslanecké sněmovně se věnuje především evropským fondům a zahraniční politice. Od roku 2007 je vedoucím české Stálé delegace do Parlamentního shromáždění OBSE. Osm let také pracuje ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.
Je ženatý, má syny Petra(24) a Pavla(22).

Pražský Metropolitan, 13.5.2010