„Bráca“ dal v parlamentu dohromady skauty

Jak jste se dostal ke skautingu?

Do oddílu jsem vstoupil na jaře roku 1968, hned poté, kdy byla v rámci uvolnění společenských poměrů povolena jeho činnost. Znamenalo to pro mě velké dobrodružství. I když došlo v roce 1970 k opětovnému zákazu činnosti, s oddílovými bratry jsme se rozhodli, že budeme pokračovat a tuto myšlenku neopustíme. Na Klatovsku jsme měli roverskou osadu, jezdili jsme na řadu výprav. S tajným oddílem jsme vydrželi až do revoluce, pak už nebylo potřeba se skrývat.

Na jaké problémy jste naráželi v době junácké ilegality?

Dobře si pamatuji třeba na letní putování v roce 1972 po Šumavě. Šli jsme po značené cestě kousek od hranic. Chytili nás pohraničníci, zabavili nám občanky, takže jsme měli po akci. Byl jsem v té době na průmyslovce, kde jsem kvůli tomu musel jít na kobereček k řediteli školy. Naštěstí z toho nakonec nebyly postihy, ale dobře nám v té době nebylo. Přitom jsme nedělali nic špatného. Také si vybavuji časté tlaky, abychom se spojili s pionýry. Nepřijatelné! Abychom měli klid, vedli jsme turistické oddíly, které byly povolené. Pod jejich hlavičkou jsme však dál vedli skauty.

V čem byl rozdíl mezi pionýry a vámi?

Mnoho her a programů jsme měli podobných, oni měli jako organizace oficiálně podporovaná režimem lepší technické podmínky. Ale snaží se levicově působit na děti, vždy do toho trochu tahali politiku. Skaut jde jinou cestou, preferuje výchovný prvek založený na dobrovolné vnitřní mravní sebekázni a vědomí spoluzodpovědnosti za celek, tým či prostředí kolem nás.

Může být vstup do oddílu v dnešní době počítačových her pro děti atraktivní?

Brzy po revoluci v roce 1989 členská základna rychle vyšplhala na počet asi 90 tisíc dětí, dnes to je zhruba polovina. Postupně opadala euforie ze změny a chuť okusit dříve zakázané. Ukázalo se, že skauting není pro každého, nejen dává, ale vyžaduje i aktivitu. Ale pro spoustu mladých lidí bude skauting atraktivní vždy. Touží po menším kolektivu, kde jsou osobnější vztahy. Chtějí se přátelit a podvědomě hledají vnitřní ušlechtilost.

Jakou „výbavu" si odnesou do dospělého života?

Kromě mnoha pěkných vzpomínek mají děti, které se aktivně zapojují do činnosti oddílů, řečeno moderním jazykem, dobré manažerské schopnosti. Vždyť zorganizovat hry, tábory a výpravy, to vyžaduje hodně invence, organizačních schopností a trpělivosti. Naučí se také mluvit před ostatními, formulovat myšlenky, odstraní si různé vnitřní bloky, získají sebevědomí.

Preferujete smíšené, nebo spíše oddělené chlapecké a dívčí oddíly?

To je třeba odlišovat i podle věku. Zastánci oddělených oddílů tvrdí, že mohou být programově odvážnější. Po letech zkušeností myslím, že děti jsou raději ve smíšeném oddílu.

Fanoušek foglarovek

Jaká je vaše nejoblíbenější postava z Rychlých šípů?

Rychlonožka. Sám jsem býval smíšek, srandista a sportovec jako on. Byl jsem v době studií atlet, školy jsem reprezentoval v atletice, gymnastice a míčových hrách.

A co Bratrstvo kočičí pracky?

Zvláštní partička. Štětináč se mi moc nelíbil. Bohouš, to byl takový ubrečený mamlas. Na Dlouhé bidlo jsem se vždy těšil, co zase vyvede. Byli zosobněním „hezkého" zla. Proti tomu zlu, co potkávám dnes, to byla skutečně legrace.

Předpokládám, že jste dodnes velkým fanouškem foglarovek...?

Máte pravdu, zhltl jsem je všechny. K některým se vracím i v dospělosti a stále se u nich dobře bavím a beru si z nich ponaučení. Jako dítě vnímáte tyto knihy více jako dobrodružství a tajemno, nyní více jako návody a rady do mezilidských vztahů.

Měl jste nějakou přezdívku?

Říkali mi Bráca Čenich Alois I. Když jsem se takhle dlouze podepisoval, ostatní se smáli. Časem se zažila přezdívka Bráca. Takto mě často oslovují i kolegyně a kolegové z parlamentu. Hodně lidí znám podle přezdívky, takže už ani neznám jejich civilní jména.

Tři orlí péra

Jak hodnotíte aktivitu radního (dnes již starosty) Prahy 1 Filipa Dvořáka, který se zasadil o znovuoživení Stínadel?

Když jsem slyšel, že se zasloužil o pojmenování ulice Ve Stínadlech, potěšilo mě to. Sám jsem se zasadil o ulici Jaroslava Foglara v Praze 13. Také se mi líbí, jak v Praze 1 podporují obnovu plynových lamp, které dávají krásnému historickému území nádech tajemna.

Zvládnete uplést turbánek?

Samozřejmě. Tuto součást skautského kroje (spona na šátku ve tvaru vícehranného uzlu, upleteného nejčastěji z kožených proužků - pozn. aut.) pleteme na táborech. Každý nový účastník si ho vytvoří. Rád také vyndavám ježka z klece.

Vzpomínáte na zkoušku tři orlí péra, pro jejíž splnění musíte 24 hodin mlčet, pak být stejnou dobu o hladu a později o samotě?

Získal jsem je hned napoprvé ve čtrnácti letech. Při samotce jsem šel do hlubokých lesů, kde jsem objevil skryté jezírko. K němu jsme pak dvacet let jezdili slavit Silvestra. Mlčení bylo nejtěžší, protože jsme měli zrovna táborovou olympiádu a já se kvůli emocím párkrát málem prořekl. Naštěstí jsem vydržel.

Kam sahají počátky skautského oddílu Poslanecké sněmovny?

Po prvním zvolení do sněmovny v roce 2002 jsem oslovil kolegyně a kolegy s myšlenkou, že by bylo pěkné založit takový čestný oddíl, jehož členové by se hlásili ke skautským myšlenkám a těsněji spolupracovali na zákonech či tématech dotýkajících se dětí a mládeže. Mělo to dobrý ohlas. V oddíle jsou političky a politici z různých stran kromě komunistů. Existuje dokonce Světová skautská parlamentní unie sdružující skauty zákonodárce z mnoha zemí.

Betlémské světlo

Jaký je typický vánoční zvyk spojený se skauty?

Přivážení betlémského světla. Pár dní před Štědrým dnem umožňují skauti na různých místech republiky, aby si kdokoli přišel připálit svíčku či lucerničku z plamínku, který byl zažehnut v Betlémě jako symbol pokoje a míru všem lidem dobré vůle. Putuje díky skautům po Evropě a každý si jej může odnést domů.

Jak strávíte letošní svátky?

Jsme křesťanská rodina, Vánoce tedy budou tradičně duchovně zaměřené. Půjdeme na půlnoční mši, dojde i na návštěvy uvnitř rodiny.

Co byste popřál do roku 2010 svým politickým kolegům i soupeřům?

Hlavně hodně lásky. Když nás všechny bude hřát v srdci, politické půtky uberou na intenzitě. A také přeji všem od Pána Boha zdraví.

***

PETR BRATSKÝ *1955 je od voleb v roce 2002 členem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (znovu zvolen 2006), po dvanáct předchozích let byl starostou Prahy 13 a také členem zastupitelstva hl. m. Prahy. Původní profesí a vzděláním je dopravní inženýr. Je ženatý a má dva syny (21 a 23 let). Více najdete na jeho osobních stránkách www.bratsky.cz.

***

RECEPT NA RODINNÉ VÁNOČNÍ JÍDLO - BRÁCŮV ČERNÝ KUBA"

(PRO 4 OSOBY): „Kubu jsme si oblíbili natolik, že jej jíme často i mimo Vánoce, nejméně jednou měsíčně," říká Petr Bratský.
Suroviny: 1/2 kg ječných krup, 100 g sušených hub (nebo 200 g zmrazených), 1 střední cibule, 2-3 stroužky česneku, 200 g sádla, zakysaná smetana, sůl, drcený pepř
Příprava: Kroupy na noc zalijeme 1/2 litrem studené vody, sušené houby rovněž namočíme přes noc ve vodě (1/4 l), zmrazené necháme rozmrazit v chladničce. Ráno slijeme vodu z krup a podlijeme je vodou z hub, za občasného míchání pomalu vaříme do měkka, podle potřeby podléváme. Na části sádla necháme na pánvičce zesklovatět jemně nakrájenou cibuli. Zbytkem sádla hustě vymažeme pekáček, do kterého pak dáme uvařené kroupy smíchané se všemi ingrediencemi včetně utřeného česneku, cibulky a hub, decentně osolíme, opepříme. Zapékáme při teplotě 180-200 °C přibližně 20-30 minut. Podáváme se lžící husté zakysané smetany.
Dietní varianta: Namísto sádla lze použít 150 ml olivového oleje, smetanu nahradit jogurtem.

- - - - - -

Text: Jan Puci

Parlamentní listy, 17.12.2009